Deathless-3.část

11. září 2015 v 19:21 | luc!k |  Deathless



Po podivné snídani oba vyrazíme ven. Caleb má na dvorku motorku. Sedne si a nasturtuje. Dívám se na něho. Otočí se na mě.,,Nasedej,''řekne.,,Ani náhodou!'',,Proč? Bojíš se motorek?''zeptá se mě posměšně. Naštvu se.,,Ne! Jen se tě nechci dotýkat,''odseknu. Calebovi zmizí úsměv z tváře.,,Můžeš se držet sedátka,''řekne. Povzdechnu si.,,Bud' tu budeš stát a já odjedu a nebo si nasedneš a dozvíme se něco víc a o těch vraždách. Co si vybereš?'' Jakoby se musel ptát. Nasednu si na motorku a chytím se vzadu sedádka. Caleb se rozjede. Ikdyž jsem upír a běžná zranění se mi zahojí,instinktivně vyjeknu a přitisknu se ke Calebovi. Cítím jak se napjal,ale hned se uvolnil a posunul si moje ruce blíž k hrudi. Chci se cítit naštvaně. Chci si nadávat,ale nejde to. Nemůžu. Vlastně to,že se držím Caleba je příjemné. Projedeme městem a dojedeme ke skladišti. Caleb vypne motor a já sesednu. Dám si ruce do kapes a kopnu do imaginárního kamínku.,,Co ted'?''zeptám se.,,Půjdeme k tomu skladu naproti,''řekne Caleb a ukáže na velký sklad s oprýskanou omítkou. Chci tam jít,ale Caleb mě chytí za paži.,,Ne. Takhle ne. Musíme tam jít jinudy.'' Zamračím se.,,Nemyslíš si,že kdyby tam někdo byl už by o nás dávno věděl díky té věci,''zašklebím se na motorku. Caleb se pousměje.,,Motorkáři tudy projíždějí denně. Nebude jim to připadat divné,ale dva upíři co jsou venku za dne a ještě tady,to už by jim divné bylo,''poučí mě.,,Fajn. Co navrhuješ?''zeptám se mrzutě.,,Já půjdu dovnitř a ty budeš hlídat. Kdyby někdo šel,tak zapískáš. Umíš pískat,že jo?'' Převrátím oči v sloup.,,Fajn. Tak já jdu.'' Přeběhne silnici a pomalu začne šplhat po požárním schodišti. Já mezitím přejdu ke stěně kde mám dobrý výhled na okolí. Opřu se o zídku a přemýšlím kde už asi Caleb je. Ze zamyšlení mě vytrhne šum. Trošku se nakloním a vidím,že před sklad přijelo auto. Rychle vyběhnu na pár šprušlí žebříku. Zapískám. Jednou. Dvakrát. Caleb pořád nejde. Začnu panikařit. Vyšplhám nahoru až nakonec stojím na střeše. Výšky mi naštěstí nikdy nedělaly problém. Vidím,že střešní okénko je otevřené. Kleknu si a podívám se jím dovnitř. Vidím jen mísnost s krabicemi a deskami .,,Calebe? Musíš vypadnout. Někdo přijel,''šeptám. Nakloním se víc a snažím se něco rozpoznat. Najednou do mě někdo zezadu strčí a já padám dolů. Už se připravuji na tvrdý pád,když mě někdo chytí do náruče. Zmateně se podívám. Caleb mě drží a má ustaraný výraz.,,Jsi v pořádku?''zeptá se mě.,,Jsem. Volala jsem na tebe. Někdo přijel a ted' už o nás ví.'' Nemůžu si pomoc,ale obavy z mého hlasu nezmizí. Caleb mě postaví na zem a pohladí mě po tváři.,,Neboj se. Nikomu nedovolím,aby ti ublížil,''řekne tónem,který neznám. Je majetnický,ale zároveń i plný něhy. Usměju se a chytím ho za ruku. Oba potichu přeběhneme přes sklad a schováme se za krabice. Otevřou se dveře do skladu a dovnitř vejde....úplně strnu. Dovnitř vejde můj nevlastní bratr Kai. Kai je vysoký a svalnatý dvacetiletý kluk,který odešel z domova ,když mu bylo šestnáct. Otec ho měl z prvního manželství,ale po smrti jeho první ženy se jejich vztahy pokazily a nepřispělo k tomu i moje narození. Kaie jsem neviděla dva roky a ted' tu kráčí po boku dalších dvou kluků,kteří mají zbraně! Nemůžu tomu uvěřit. Caleb asi pozná,že ho znám a naznačí mi at' jsem potichu. Lehce kývnu. Nějaký kluk příjde z horního schodiště. Pochopím,že je to ten,co mě sem shodil. Přikrčím se ještě víc. Kluk jde klidně ke Kaiovi a pak se mu pokloní. Pokloní! Nestačím se divit.,,Pane,''osloví mého bratra. Kai ho poplácá po rameni. Kluk se narovná.,,Co pro mě máš?''zeptá se ho arogantně Kai.,,O tu záležitost s Marcusem jsem se postaral. Už nic neřekne. Už nikdy,''zachechtá se. Udělá se mi zle.,,Výborně. A pokud jde o naše zakázky? Sabrina by nebyla ráda kdyby jste nebyli úspěšní,''zamručí a podívá se na něho hrozivě. Kdo je k sakru Sabrina? O co tady vůbec jde?,,Nebojte se. S dívkami pokračujeme podle plánu. Moji hoši mají přesné instrukce. Jediné co nám uniká je fakt,že nevíme co se stalo s vaší sestrou. Zabili jsme ji podle vašich instrukcí,ale tělo se nenašlo.'' Úplně se mi zatmí před očima. Caleb mě chytí a přidrží. Můj bratr mě nechal zabít. On sám jim řekl jak. Proč? Proč! Chci vstát,ale Caleb mě drží a moc pevně.,,Ano. S tou malou Jezebel byla vždycky potíž. To tělo musíme najít. Sabrina s ním má ještě plány,''řekne a zapřemýšlí. Všichni na něj hledí jako kdyby byl nějaký Bůh moudrosti. Chce se mi zvracet. Kai zamrká a potom popotáhne.,,Pokračujte ve vaší práci. Za týden se tu zase ukážu.'' Kai se otočí a už chce odejít ,když kluk promluví:,,Pane byla tu....''Zmlkne. Nechápavě se na něj dívám a potom otočím hlavu ke Calebovi. Jeho pohled směřuje ke klukovi a jeho výraz je plný soustředění. On mu ovládá mysl.,,Kdo tu byl?''štěkně Kai.,,Nikdo pane. Nikdo,''odpoví otupěle kluk. Kai se na něj zamračí a s muži odejde. Caleb mi naznačí at' se pomalu zvednu. Potichu se vyplížíme ven a cestou ke Calebovu domu,mlčíme.

Když dojdu ke Calebovi do ložnice,sednu si na postel a položím si hlavu do dlaní. Caleb si sedne vedle mě.,,Nemůžu tomu uvěřit. Můj bratr mě nechal zabít,''řeknu tupě.,,Když si to tak vezmeš není to tvůj bratr. Ne doopravdy,''řekne Caleb chytře. Podívám se na něj. V očích se mi objeví slzy. Snažím se vzchopit. Nesnáším ,když bečím.,,Ale to co udělal,za to mi zaplatí!''řekne Caleb krutě. Z jeho pohledu rozeznám hněv,pobouření a soucit. Soucit se mnou? Nadechnu se a vstanu. Projdu koupelnou a jdu do chodby. Uslyším za sebou kroky.,,Kam jdeš?''zeptá se mě Caleb. Zastavím se.,,Musím odejít. Musím si to všechno srovnat a chci být ted' sama. Necháš mě odejít?''zeptám se.,,Nejsi tu vězeń. Můžeš odejít kdy chceš,''řekne prostě.,,Děkuju,že jsi šel se mnou.'',,Není za co. Je to i má věc. Nechci,aby se lidé dozvěděli,že existují upíři nebo jiné bytosti.'',,Chápu.'' Otevřu vchodové dveře.,,Jezebel,''zavolá na mě. Když uslyším jak jeho hlas vysloví moje jméno,zachvěju se.,,Kdykoliv můžeš přijít. A co se týká té věci,pomůžu ti. Na mě se můžeš spolehnout. Vždycky.'' Usměju se a zavřu.
Jdu po ulicích města a vítr mi česá vlasy. Přemýšlím co přimělo Kaie,aby mě nechal zabít. A kdo je ta Sabrina? Co má se mnou v plánu? Přešla jsem stadion a zamířila do parku. Všimla jsem si,že už pět minut jde za mnou nějaký kluk s kapucí. Zrychlím. Projdu parkem. Stoupnu si za sloup. Kluk se rozhlédne. Je očividně zmatený. Potichu k němu přejdu a praštím ho prknem,které jsem si vzala cestou parkem a praštím ho do hlavy. Kluk se svalí na zem. Poznám,že je to ten z toho skladu. Zahodím prkno a začnu běžet opačným směrem. Kluk co se bavil s Kaiem,že mě musejí najít pro nějakou Sabrinu mě sledoval. Musím najít Caleba. Jedině on mi dokáže pomoct. Chci si stopnout taxi,když uslyším výstřel a ucítím prudkou a trhavou bolest na boku. Podívám se na místo odkud bolest vychází. Teče mi krev. Postřelili mě.,,Kulka upíry oslabuje,''vybaví se mi hlas Manon. Svalím se na zem a omdlím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama