Mysterious Queen-20.část

10. září 2015 v 21:43 | luc!k |  Mysterious Queen


Nakrabatím obočí.,,Dobře. Posad' se,''vybídnu ji a ukážu na křeslo. Mary Louise si sedne a zatváří se smutně. Přejdu k ní a posadím se naproti.,,Děje se něco?''zeptám se. Přikývne. Povzdechne si a potom si složí hlavu do dlaní. Začne brečet. Kleknu si k ní a začnu ji hladit po vlasech.,,Mary Louise. Co se děje? Proč pláčeš?'' Podívá se na mě.,,Nevím co mám dělat. To je můj konec,''vzlyká.,,O čem to mluvíš? Jaký konec?''Nechápu. Mary Louise popotáhne a otře si slzy ze tváří.,,Nemůžu mít další děti,''řekne. Nevím co říct. Překvapí mě to. Zamrkám a odkašlu si.,,Proč si myslíš,že nemůžeš mít další děti?'',,Říkal mi to doktor. Moje první těhotenství byl zázrak. Nemohla jsem dlouho otěhotnět a potom Philip zemřel.'' Připravím se na další várku slz,ale Mary Louise se jen bolestně zatváří.,,A ted' mi doktor řekl,že už další děti mít nemůžu. A Philip další dítě chce. Už jen když viděl Edmunda a Elizabeth začal mluvit,že my budeme mít taky takové děti. Nevím co mám dělat.'' Zase se rozvzlyká. Vezmu ji za ruce.,,Poslouchej mě,''nařídím jí mírně. Mary Louise se na mě přes slzy podívá.,,Ty budeš mít děti. To,že ted' nejsi těhotná a že ti někdo říká,že další děti mít nebudeš neznamená,že je to pravda. Znám spoustu žen,které si myslely,že nebudou mít děti a ted' jich mají tolik,že je ani nedokážou spočítat.'' Mary Louise se zasměje. Taky se usměju.,,Myslíš,že na mě nebude Philip tlačit?''zeptá se když se uklidní. Usměju se.,,Miluje tě,takže ti dá čas. Oba ho potřebujete a v tom vám pomůžu já. Zítra je hon a za dva dny jsou křtiny. To vás dost rozptýlí,''ujistím ji. Mary Louise ještě chvíli zůstane a potom,když přestane mít červené oči,odejde. Povzdechnu si. Je mi jí líto.
Druhý den ráno si obleču jezdecké oblečení. Výjdu z pokoje a jdu do stájí. Nasednu na Tornáda a vyjedu do zahrad kde už jsou ostatní šlechtici a Christopher. Když mě uvidí ,všichni se podiví,ale ukloní se mi.,,Margaret? Co tu děláš?''zeptá se nechápavě Christopher.,,Jedu na s vámi,''odpovím klidně. Šlechtici se po sobě podívají.,,Margaret to nejde,''řekne nervózně Christopher,,jsi žena. Navíc královna a po porodu.'',,Jezdím vždycky s Philiphem na hon a doktor mi už dovolil jezdit a ano,jsem královna,takže si můžu dělat co chci,''řeknu sladce. Christopher nadzvedne jeden koutek úst.,,Tak dobrá,ale jestli se ti udělá zle z pohledu na krev,vzpomeń si,že jsem ti to rozmlouval.'' ,,Pche..porodila jsem tři děti a na hon jsem jezdila už ve čtrnácti. Budu v pořádku,''řeknu sebejistě.Philip za chvíli přjede.,,Připravená na lov?''zeptá se nadšeně.,,Já? Vždycky!'' Vezmu si svůj luk,který mi donesl sluha a přehodím si ho přes rameno. Ostatní mají pušky,ale já mám pro luk svůj důvod.,,Připraveni? Pánové úspěšný lov,''zakřičí Christopher a vyjedeme.
Rozdělili jsme se. Já jako královna jela s Christopherem,Phillipem,Georgem a ještě s dalšími dvěma šlechtici. Jela jsem kousek vepředu před nimi a pozorně se dívala. Najednou jsem uviděla lišku. Zastavila jsem Tornáda a potichu se připlížila. Skrčila jsem se a natáhla jsem tětivu se šípem. Pomalu jsem dýchala. Tři,dva.Vystřelila jsem. Šíp zasáhl lišku do boku. Vstala jsem a usmála se. Christopher a Phillip zrovna přijeli. Přešla jsem k lišce a ukázala na ni.,,Nechápu jak jsi ji mohla střelit. Musela slyšet,že nabíjíš ..''Christopher kroutil hlavou.,,Kdybych měla pušku tak možná,ale já mám luk,''zamávám mu jím před obličejem a usmívám se. Phillip se kření a poplácá Christophera po rameni.,,Nic si z toho nedějel. Ještě poznáš,že má sestra je vynalézavá lovkyně,''řekne. Uculím se,spokojená se sebou.
Hon nakonec dopadl skvěle. Ulovilo se deset zajíců,osm bažantů,pět koroptví a má liška. Do zámku jsem přijela jako královna lišek a všichni muži mi gratulovali.

Křtiny Charlese byly překrásné. Snad nejkouzelnější ze všech. Malý Charles byl oblečený do bílé,krajkové košilky a spokojeně si mrumlal. Christopher zářil štěstím a i Mary Louise přestala být smutná a užívala si křtiny. Když křtiny skončily všichni se odebrali do sálu. Já řekla Christopherovi,že tu ještě na chvíli zůstanu. Seděla jsem v lavici a děkovala Bohu,že mi dovolil prožít tento den a prosila jsem ho,aby ochránil mé děti a mou zemi. Pomodlila jsem se a vstala. Už jsem chtěla vyjít společně s mými dámami,které na mě čekaly před kaplí ,když na mě Jonathan zamával od sloupu. Šla jsem k němu.,,Co tu děláš?''zeptala jsem se ho šeptem.,,Musím s vámi mluvit. Jde o nové zprávy z Navary.'' Znejistím.,,O co jde?'',,Říká se,že je Mary Elise těhotná.'',,A? To je jen dobře. Konečně bude št'astná,''řeknu spokojeně.,,Jenže když bude mít královna Navary a francouzská princezna syna,může si její manžel nárokovat Francii,''řekne trpce Jonathan. Ztuhnu. Zamračím se.,,To nesmíme dopustit!'',,Co poroučíte?'' Chvíli mlčím.,,Zatím to nech být. Nevíme jestli se Mary Elise narodí syn nebo ne. Do té doby nebudeme dělat nic,''řeknu přísně. Otočím se zády a udělám pár kroků. Pak se zastavím.,,A když se jí narodí syn?''zeptá se Jonathan opřený o sloup. Pootočím se.,,Pak se postarám,aby král Navary už nikdy nic neudělal,''řeknu ledově.
Zpráva o těhotenství o Mary Elise se rozkřikla na můj vkus až moc rychle. Nevěděla jsem jestli se mám těšit nebo si dělat starosti. Pořád jsem přemýšlela nad budoucností. Ani chvíle s Phillipem nebo s Christopherem mi nezabránili přemýšlet co by se stalo kdyby se Mary Elise narodil syn a Král Navary se všemi protestanty napadli Francii. Jediné co mi v těchto chvílích pomohlo byly chvíle strávené s Charlesem,Edmundem a Lizí. Edmund byl už velký klučina,který pomalu chápal,že já jsem jeho matka,ale i královna a tak se někdy choval s odstupem a úctou. Já ho,ale vždycky překvapila něčím šíleným a on se zase začal chovat jako malý kluk a ne jako princ. Lizí byla čím dál více krásnější. Mé mahagonové vlasy a Christopherové modré oči z ní dělaly velkou krasavici ikdyž měla teprve pět let. Se Sybilou se moc nespřátelila,ale na mou prosbu s ní vycházela. Malý Charles byl asi nejkouzelnější. Byl ještě maličký a kromě pár věcí ještě nic o světě nevěděl. Uklidńovala mě jeho nevinnost a vždycky když jsem se potřebovala uklidnit jsem si ho vzala do náruče a broukala mu písničku.
Victorie odjela za pár týdnů do Navary. Odůvodnila to tím,že chce být nablízku své jediné dceři v tomto krásném stavu. Uměla jsem si představit ty důvody proč tam jela a tak jsem s ní poslala i svou novou špionku Francoise. Našel ji Jonathan. Byla mladší než já o dva roky. Byla krásná,ale zároveń nenápadná,takže si jí prakticky nikdo nevšiml pokud to sama nechtěla. Nenáviděla Victorii a chápala co po ní budu chtít. Už pár měsíců mi donášela co Victorie dělá,kam chodí a s kým mluví. Než odjela,jasně jsem jí řekla co budu chtít vědět a Francoise to pochopila dokonale.
Další den ráno jsem se probudila do krásy. Zdál se mi krásný sen a konečně jsem se přestala trápit tím jestli Mary Elise bude mít syna nebo dceru. Oblékla jsem si župan a rozčesala jsem si vlasy. Najednou Esperanza vtrhla do pokoje. Položila jsem hřeben a podívala se na ni.,,Co to má znamenat? Takhle se chovat nemůžeš!''plísním ji. Esperanza si odkašle.,,Omlouvám se,ale tohle musíte vědět,''řekne udýchaně.,,Co?'',,Anglická královna včera zemřela.''Vstanu.,,Jak to víš? Vždyt' byla podle všeho zdravá a mladá. Jak zemřela?'',,Nikdo neví. Večer byl na hradu večírek a královna dostala dárek od švédského lorda. Tančila ,smála se a potom se omluvila,že je nemocná. Ráno ji našli mrtvou.'',,Byla otrávená?''chci vědět.,,Podle doktorů ne,''odpoví mi Esperanza.,,Mh..divné. Přines mi mé fialové šaty. A pergamen. Musím napsat soucitný dopis Victorii.'' Esperanza povytáhne obočí,ale poslušně odejde. Sednu si k zrcadlu a pohladím se po tváři.,,Jsi si jistý,že to výjde?'',,Jsem. Armando je nejlepší herec,kterého znám a švédskému lordovi je velmi podobný,''odpoví mi Jonathan.,,A nepozná někdo,že to není on?'',,Nemyslím si. Nikdo ho naživo neviděl jen podle obrazů.'',,Výborně. Předej mu tu truhličku,kterou mi poslala matka.'',,Nebojte se. Nikdo nás nebude podezřívat a nikdo nezjistí jak zemřela.'',,Nechci to udělat,ale nemám jinou možnost. Navara se neodváží zaútočit bez podpory Anglie. A následnikem je královnin synovec,kterému jsou tři.'',,Bude vládnout regent,''upozorní mě Jonathan. Tajemně se usměji.,,Regentka. Matka následníka je mou dlužnicí. Udělá všechno co budu chtít a ted' když máme v Anglii Armanda se nám povede ještě líp.'' Podívám se na svůj odraz v zrcadle.,,Karty jsou rozdány.''
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama