Mysterious Queen-24.část

6. října 2015 v 14:00 | luc!k |  Mysterious Queen



Smrt Mary Elise mě zasáhla,ale ještě víc trápila Christophera. Nic neříkal,ale poznala jsem to na něm. Nemohl spát a ani moc nemluvil. Dával si za vinu,že Mary Elise poslal do Navary a že nebyl u ní ve chvílích kdy potřebovala svého bratra. Já sama jsem se sebe ptala jestli jsem nějak zavinila její smrt. Zemřela by tak mladá kdyby se neprovdala do Navary? Měla by někdy syna,který by zemřel? Tyhle otázky mě provázely celé dny. Tělo Mary Elise bylo pochováno v Navaře. Přemlouvala jsem Christophera at' jedeme na pohřeb a jsem si jistá,že chtěl,ale spory mezi katolíky a protestanty se stupńovaly a tak nebylo vhodné,aby jsme odjeli.
Večer jsem přečetla pohádku Lizí a dala pusu jí i Edmundovi na dobrou noc a šla jsem za Christopherem. Seděl v křesle u krbu a v ruce držel pohár s vínem. Potichu jsem zavřela za sebou dveře a šla k němu. Klekla jsem si k jeho nohám a položila mu hlavu do klína a položila si ruce na jeho kolena. Christopher mě začal hladit po vlasech.,,Děti už spí. Lizí dneska poprvé napsala správně své jméno v latině a Edmund se naučil základy šermu. Měl jsi vidět jak byl nadšený,''řeknu s úsměvem.,,Zítra se za ním půjdu podívat,''řekne Christopher. Zvednu hlavu a podívám se mu do očí.,,Vím,že ti chybí. A vím,že si to dáváš za vinu,ale věř mi. To není tvá vina. Mary Elise chtěla být jen se svým synem daleko dřív než by jí to Bůh umožnil. On chápe její úmysl. Ona je v nebi.'' Christopherovi se zalesknou oči od slz. Odvrátí ode mě hlavu.,,Nejsem si jistý.'' Zvednu se a vezmu jeho hlavu do svých dlaní.,,Já si tím jistá jsem. Neodvracej ode mě svou tvář. Slzy jsou namístě. Ani král se nemusí za ně stydět,''řeknu mu a něžně ho políbím na rty. Christopher pomalu vstane a obejme mě.,,Nevím co bych bez tebe dělal. Dáváš mi takovou sílu a lásku,že ani nevím,jak ti to všechno oplatím.'',,Stačí když budeš stát při mě a nikdy ode mě neodvrátíš pohled.'' Christopher mě pohladí po tváři.,,Bylo by vůbec možné nedívat se na tvou tvář? Na tvé krásné oči plné lásky. Milý úsměv. Čisté rysy. Každý mi závidí jakou krásku mám. Tvé vlasy,tvé rty,tvůj smích. Pohled kterým mě umlčíš a v tvém náručí se měním v bezbranou bytost. Zamiloval jsem se do tebe od první chvíle. Může být něco silnějšího než naše láska? Tam kde slunce vychází a kde zapadá,tam všichni si potají šeptají o tvé kráse. Taková krása,taková spanilost. Jsi člověk nebo anděl?''Christopher mě políbí.,,To bylo moc krásné,''zašeptám.,,Nikdy bych neřekl,že dokáži říct tolik slov,ale ty jsi mi dala slova básníka,''řekne a poprvé po dlouhé době se usměje.
Čekala jsem,že se Victorie hned vrátí domů,ale ona v Navaře zůstávala dál. Začínalo mě to znepokojovat a tak jsem napsala další list Francoise. Ptala jsem se jí proč se Victorie nevrátila domů a co se děje v Navaře. Mezitím jsem pomáhala Sylvii připravit se na příchod miminka a porod. Chtěla po mě abych jí to popsala,ale já to radikálně odmítala.,,Ne. Neřeknu ti to! Něco ti napovídám a ty se budeš bát ještě víc. Navíc každá žena to má jinak,''namítám a snažím se jí utéct do zimního altánku.,,Margaret,prosím!! Jenom mi řekni něco. Něco. At' mám představu,''žadoní Sylvie a snaží se mě doběhnout. Moc jí to nejde když je v osmém měsíci. Spíš než běží to vypadá,že se valí.,,Ne. Prostě ne. Poslechni svou královnu,''říkám jí se smíchem. Otočím se na ni a vidím jak se Sylvie drží za břicho.,,Sylvie co ti je?''zeptám se znepokojeně a přiběhnu k ní. Podepřu ji.,,Margaret to bolí,''zalapá po dechu a zatne zuby.,,Praskla ti voda?''zeptám se.,,Ne. Ale mám hrozné křeče v břiše..Ááá..'' Sylvie mi zmáčkne ruku.,,Musíš hned k doktorovi,''řeknu.,,Okamžitě pošli pro doktora!''poručím služebné která byla s námi celou dobu. Opatrně se otočím se Sylvií a snažíme se jít do mé komnaty.,,Margaret já už nemůžu. Moc to bolí. Musím si sednout,''kvílí Sylvie.,,Ještě kousíček. Ještě kousek a slibuju,že si sedneš.'' Uděláme krok a Sylvie se zase chytí za břicho.,,Ne už ne. Nedokážu to.'',,Dobře tak si sedni. Opatrně ti pomůžu si sednout,dobře?'' Opatrně ji podepřu a pomalu ji posadím. Sylvie se drží za břicho a naříká. Trošku pohne nohama a já uvidím na šatách krev. Snažím se zachovat chladnou hlavu,ale Sylvie to uvidí taky.,,Margaret to je krev? To je krev!''zakřičí a začne zrychleně dýchat.,,Já o něj přicházím,že? Přicházím o svoje miminko.'' Sylvie začne brečet. Kleknu si k ní a vezmu ji za ruku.,,Sylvie ty o miminko nepříjdeš,rozumíš mi? Nepřijdeš! Někdy se to stává v těhotenství,že žena krvácí,ale nepřijde o miminko. Ty a tvoje dítě budete v pořádku,''říkám klidným hlasem. Sylvie se na mě podívá.,,Slibuješ?'',,Slibuju.'' Dám jí pramen vlasů,který se jí uvolnil z drdolu za ucho a vstanu. Vyběhnu z chodby a zakřičím,,Doktore!''
Doktor přiběhl za pár minut se služebnou. Cestou potkali George a generála takže ti běželi taky. Generál byl ještě vyděšenější než Sylvie a tak jsem na něj musela zařvat,aby se uklidnil. Potom George společně s generálem podepřeli Sylvii a odnesli ji do komnaty. Pak doktor zavřel dveře a zůstal se Sylvií sám. Ani já tam nemohla být. Čekali jsme za dveřmi. George stál u Generála,který ted' čapěl a měl hlavu skloněnou k zemi.,,Bude v pořádku,uvidíte,''řekne mu konejšivě George.,,Nemůžu je ztratit. Nemůžu,''říká tiše generál. S Georgem se střetneme v pohledu. Kývne na mě a já mrknu. Skloním se ke generálovi. Pohladím ho po paži. Vzhlédne.,,Odpust'te,Výsosti,''řekne generál přes slzy. Pousměju se.,,Nemám co. Chápu proč se tolik bojíte. Já se taky bojím,ale vím,že Sylvie je moc statečná a vaše miminko bude v pořádku.'',,Děkuju. Děkuju,že jste tu pro ni. Ona vás bere jako sestru,''řekne generál.,,I já ji tak beru. Tak. Ted' se zvednete,vzchopíte a budete klidný at' se stane cokoliv.'' Generál přikývne a společně vstaneme. V tu chvíli se otevřou dveře. Doktor výjde a pokloní se mi.,,Co je mé ženě?''zeptá se generál.,,Vaše žena měla silnější krvácení. V průběhu těhotenství se to může stát ikdyž v takovém stádiu moc ne. Naštěstí je vaše žena i dítě v pořádku,''oznámí doktor. Všichni tři si vydechneme.,,Musí,ale odpočívat. Až do porodu bych jí nedoporučoval chodit ani nic těžkého nosit. Jen pro jistotu.'',,Zajisté. Děkujeme doktore,''řeknu. Doktor se ukloní a odejde. Generál vstoupí do komnaty. Já se otočím ke Georgovi.,,Děkuji,že jste přišel a potom tu zůstal.'',,Rád. I já mám Sylvii rád. Pořádně nás vylekala,ale ted' bude snad všechno v pořádku,''řekne.,,Snad ano. Ti dva si štěstí zaslouží,''řeknu a podívám se ke dveřím.,,Byla jste úžasná víte to?'' Podívám se zase na George.,,Já? Co já tak udělala?'',,To jak jste Sylvii uklidnila a později i Stephana. Jste nejenom skvělá královna,ale i skvělá bytost. Jsem moc rád,že jsem váš poddaný a přítel.'' Usměju se na něj.,,Dlouho jsme si nepovídali. Přijd'te zítra odpoledne do knihovny. Popovídáme si.'',,Rád. Má královno,''ukloní se a šibalsky se usměje. Zakroutím hlavou a taky se usměju. On si asi nikdy neodvykne mi tak říkat. Otočím se a vstoupím do komnaty za Sylvií a generálem.

Sylvie naštěstí byla potom už v pořádku a generál se o ní krásně staral. Já jsem šla zpět do komnaty. Když jsem přišla uviděla jsem sedět Jonathana v křesle zády ke dveřím. Nic jsem neříkala,aby si ho služebná,která zavírala dveře nevšimla. Když byly dveře zavřené,pěkně jsem se do něj pustila.,,Co to má znamenat? Nemůžeš si sem chodit jak chceš! Co kdyby tě někdo viděl? Nebo odhalil naši tajnou místnost? Navíc tohle je moje komnata ne tvoje!''Na slovo moje a tvoje dám obvzlášt' velký důraz. Jonathan vstane a otočí se ke mně čelem.,,Odpust'te. Nepřišel bych ve dne,ale musíte vědět,že se Francoise ztratila.'' Nakrabatím obočí.,,Jak ztratila?''Nechápu.,,Prostě ztratila. Neodepsala na váš dopis a ted' nikde není na hradě. Mimochodem,Victorie se vrátila,''řekne trpce. Převrátím oči v sloup. Jdu ke křeslu. Jonathan ustoupí a já si sednu.,,Ta mi tu ještě scházela.'',,Vlastně je dobře,že je zpátky. Aspoń máme jistotu,že nebude nabádat krále Navary k válce proti vám.'' Jonathan si přisune židli naproti mě.,,To ano,ale tím,že tu bude mi zase bude ztrpčovat život. Musím se jí zbavit. Nevím jak,ale musím. Za pár dní se má vrátit Edward z Německa a s ním i Anabell. Když bude Victorie s Anabell spolupracovat nebudu mít moc klidu,''řeknu naštvaně a podepřu si hlavu.,,Nemáte důvod se jich bát. Ani jedna z nich vás a vaši pozici nemůže ohrozit,''snaží se mě uklidnit Jonathan. Povzdechnu si.,,Já vím,ale není mi moc příjemné potkávat bývalou milenku svého manžela.'',,Tak zařid'te,aby odjela z hradu,''navrhne Jonathan.,,To nepůjde. Edward je pro Christophera důležitý. Je to mocný šlechtic a dobrý diplomat. Nemůže ho poslat pryč s manželkou kvůli mě.'' Chvíli tam tak sedíme,když mě napadne řešení. Vyskočím a zatočím se dokola. Potom vezmu Jonathana za ruce.,,Už vím co udělám,''řeknu radostně. Běžím ke dveřím.,,Výsosti co máte v plánu?''zavolá za mnou zvědavě Jonathan. Otočím se na něj.,,Zavolám zpátky Charlotte,''řeknu vesele a vyběhnu z komnaty.


Druhý den odpoledne za mnou příjde George. Sedíme spolu v knihovně a pijeme čaj. Nechala jsem přinést i kakaové sušenky. Moje oblíbené od doby kdy jsem byla poprvé těhotná.,,Jsem ráda,že jste přišel,''řeknu když dojím třetí.,,Dlouho jsme si nepopovídali a já mám rozhovory s vámi velmi ráda.'' George se usměje.,,Já taky. S vámi si totiž můžu povídat úplně o všem a nemusím se bát,že mě necháte popravit za moje názory,''řekne z vesela.,,Jedině,že by jste se dotkl mé postavy,''zažertuju. Po třech porodech už jsem neměla tak štíhlou postavu jako dřív,ale nijak mě to netrápilo. Vlastně bych řekla,že takhle jsem se líbila sobě i Christopherovi víc.,,To nikdy. Vypadáte totiž skvěle,''zalichotí mi. Usrknu si čaje a položím šálek na stůl.,,Tak povídejte. Jak se vám daří? Už jste si konečně našel nevěstu?''zeptám se ho. George zakroutí hlavou.,,Už jste jak Christopher. Pořád se ptáte kdy už jsi najdu ženu. Odpověd' zní-nevím. To záleží jen na osudu.'',,Osud je jistě důležitý,ale nemůžete se spoléhat na osud když se sám nesnažíte. Měl by jste se dívat kolem sebe. Sama vím o čtyřech dámách kterým se moc líbíte.'',,A to je právě ono. Nechci si vzít někoho komu se budu jenom líbit. Chtěl bych ženu která by mě měla ráda jen pro mě samého a ne pro můj vzhled nebo majetek. S kterou bych si mohl povídat a chodit si k ní pro rady tak jako si Christopher chodí pro rady k vám,''řekne. Pousměju se.,,Christopher si váží mého názoru,to je pravda,ale rozhodnutí dělá sám. Pokud jde o vás,jsem si jistá,že najdete přesně takovou ženu jakou jste si vysnil.'',,To je bohužel nemožné,''řekne sklesle. Podívám se na něj a trošku nakloním hlavu doleva.,,A proč?'' George se na mě podívá.,,Protože ona je vdaná.'' Ztěžka polknu. Zavrtím se v sedadle.,,No pokud je tomu tak, zřejmě se nedá nic dělat. Je mi to líto.'' George se zhluboka nadechne.,,To nic. Už jsem se s tím smířil. Ona ani neví,že jsem do ní zamilovaný a vědět to ani nesmí.''Položím mu ruku na paži.,,Nebojte se já nikomu neřeknu,že jste zamilovaný do vdané ženy. Spolehněte se.'' George vezme mou ruku a políbí ji.,,Děkuji,Výsosti. Mám pro vás dárek,''řekne ted' už veseleji. Zamrkám.,,Opravdu? Jaký?'',,Zavřete oči,''řekne mi se smíchem.,,No dobře.'' Zavřu tedy oči,ale nepřestávám se usmívat. Podvědomě cítím jak George vstane a někdo otevře dveře. Uslyším šepot a potom mi George položí něco měkkého a hýbajícího se do klína.,,Můžete otevřít oči,''řekne mi. Opatrně je otevřu. Na klíně mi sedí malé štěńátko. Je to rasa irského setra. Přesně ta rasa kterou miloval můj otec. Štěńátko právě spinká.,,Jé,ten je krásný,''vydechnu a opatrně ho pohladím po hlavičce.,,Je váš. Je to kluk. Můj přítel jich měl monoho,ale dvě štěńátka mu zbyla a tak se jich chtěl zbavit.'' Vylekaně se na něj podívám. George se pousměje.,,Nebojte se. Já si je vzal. Doma mám fenku. Vám jsem dal ho,protože je neuvěřitelně ochranářský už ted'. Myslím si,že si budete rozumět,''řekne a štěně pohladí. To se zavrtí a otevře očíčka. Vezmu ho a dám si ho k obličeji.,,Ahoj můj malý kamaráde. Já jsem tvá nová panička,''řeknu klidným hlasem. Štěně se přiblíží k mému obličeji a oblízne mě. Začnu se smát.,,Já tě mám taky ráda,''řeknu a položím ho na zem. Štěně se nejdřív rozkoukává a potom začne pomalu chodit po komnatě.,,Jak se jmenuje?''zeptám se a přitom sleduji štěně.,,To je na vás.'' Zapřemýšlím.,,Bude to Heureux,''řeknu.,,Moc krásné jméno. Št'astný opravdu je.'' Oba ted' sledujeme Heureuxe. Akorát se dívá nahoru na stoleček kde ucítil sušenku. Jednu vezmu a ulomím malý kousek.,,Heureuxe pojd'. Pojd' si pro sušenku,''zavolám. Štěně se rozběhne. Hned je u mě. Ukážu mu dlań a Heureuxe si kousíček sušenky z dlaně vezme a sní ho.,,Tak je hodný kluk,''pochválím ho a pohladím ho po hlavičce.,,Už jsem zařídil,že bude spát v kuchyni a starat se o něj bude hajný. Na vás,ale je aby jste si ho vycvičila,''řekne mi.,,Ale jaké pak spaní v kuchyni? Bude spát se mnou v komnatě,''rozhodnu se.,,Výsosti?''Překvapeně na mě kouká George.,,No komnat mám několik. Tak jedna bude speciálně pro něj,''zasměju se.,,Jak si přejete.'' Otevřou se dveře a vejde Esperanza. Ukloní se.,,Výsosti odpust'te,ale to štěně musí jíst.'',,Jistě. Vem ho do kuchyně at' mu tam dají nějakou dobrotu,''řeknu. Vezmu Heureuxe do náruče,dám mu pusu na čelo a dám ho Esperanze. Ta se ukloní a se štěnětem odejde.,,Udělal jste mi tím darem velkou radost,''řeknu.,,To jsem rád.'' Otevřou se dveře a vejde sluha.,,Odpust'te Veličenstvo,ale král si vás přeje vidět v trůnním sále.'',,Už jdu.'' Já i George vstane.,,Nevíte co se mohlo stát?''zeptá se George.,,Určitě nic vážného.'' Usměju se a jdu společně s Georgem a sluhou do trůnního sálu. Když vstoupím,všichni vstanou a pokloní se mi. George si stoupne bokem,ale blízko trůnu a já si sednu na trůn vedle Christophera. Snažím se mu mimikou naznačit o co jde,ale on jen zakroutí hlavou. Do sálu vejde nějaký mě neznámý muž. Pokloní se a trošku se ošije.,,Výsosti jsem rád,že jste mne přijal,''řekne. Slyším,že mluví s přízvukem.,,Jak jistě víte objevily se spekulace,že smrt našeho prince nebyla přirozená,''řekne. Ted' mi to dojde. Mluví s přízvukem,protože je z Navary. Je to vyslanec krále.,,Dlouho jsme to vyšetřovali a nakonec jsme chytili viníka.'' Otevřou se dveře a stráže nesou nějakou dívku. Povalí ji na zem. Je raněná. Poznám,že je to Francoise.,,Toto je špionka která byla s královnou matkou v Navaře. Měla příkaz zabít našeho prince po narození.'' Christopher vstane.,,Kdo by si to mohl dovolit?''zeptá se ledově.,,Výsosti odpust'te,ale příkaz vydala královna,''řekne a ukáže na mě. Úplně ztuhnu. Cože? Já? Já? Podívám se zoufale na Christophera. Ten se na mě v šoku otočí. Vidím v jeho pohledě šok,smutek a...a strach,že by to mohla být pravda? Nemůžu tomu uvěřit. Nadechnu se a vstanu. Hrdě zvednu hlavu.,,Nevím kdo vám co napovídal,ale já nikomu nic nepřikázala ani nic neudělala. Smrt Královny Mary Elise a vašeho prince mě zasáhla stejně jako krále,''řeknu.,,Odpust'te Výsosti,ale můj král žádá vyšetření a později i trest pro vyníka. Jinak nebude mít jinou možnost než začít válku.'' Podívám se na Christophera. Ten pohledem uhne.,,Vyšetření proběhne a viník potrestaný bude. Máte mé slovo.'' Sejde tři schůdky a odchází.,,Královno následujte mě,''řekne Christopher. Jdu za ním a přitom se podívám na Francoise.,,Odved'te ji na ošetřovnu,''přikážu.,,Ale..'',,Vyslanče tohle je moje země a tady každý poslouchá mě!''řeknu přísně.,,Uvidíme na jak dlouho,''odpoví mi posměšně. Mám chut' mu něco říct,ale Christopher už odchází. Kývnu na služebnou,která pomůže vstát Francoise a já odcházím za Christopherem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 M M | E-mail | Web | 6. října 2015 v 15:46 | Reagovat

Super :-) som zvedavá ako na to Christopher zareaguje a aké to bude mať celkovo následky. Hoci si nie som istá či sa dá preložiť meno do latinčiny

2 Alžbeta T. Alžbeta T. | Web | 21. listopadu 2015 v 16:45 | Reagovat

Ta proradná Victorie! Díl byl skvělý, až na to obvinění Margaret, je, ale hnus, že si to skutečně Christopher myslí, jedu na další díl... a trpělivě čekám, co z toho bude.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama