Mysterious Queen-25.část

11. října 2015 v 16:33 | luc!k |  Mysterious Queen




Dojdu za Christopherem do jeho komnaty. Sluhové potichu zavřou dveře. Christopher ke mě stojí zády. Přejdu k němu a položím mu ruku na rameno. Ucukne.,,Christophere snad tomu nevěříš?''zeptám se šokovaně. Otočí se na mě. Má úplně kamennou tvář.,,Nevím čemu mám věřit. Vím,že ta služebná je tvá služebná a že si ji poslala tajně s mou matkou.'' Udělám krok dozadu.,,Ano. Je to má služebná. A ano,poslala jsem ji s Victorií,ale ne tajně. Já přece nemůžu za to,že si tvá matka všímá jen sama sebe. Francoise jsem poslala za Mary Elise,protože si byly blízké a mě napadlo,že ji Mary Elise ráda uvidí. To je vše.'' Christopher se na mě podívá a potom se zase ke mě otočí zády.,,Když jsi tam poslala z tohoto důvodu proč jsi o tom neinformovala mou matku?''zeptá se odměřeně.,,Nepřišlo mi to důležité. Navíc sám víš,že tvá matka mě v lásce zrovna dvakrát nemá. Vlastně bych se nedivila kdyby to bylo nějaké spiknutí proti mě z její strany.'' Christopher se nečekaně otočí.,,Jak můžeš něco takového říct? Obvinit mou matku,když viná jsi ty!''zařve. Šokovaně na něj hledím. Ustoupím od něj.,,Tak viná? Takže už jsi mě odsoudil? Víš vůbec co říkáš? Uvědomuješ si to?''Do očí mi vstoupí slzy.,,Já sama před pár měsíci přišla o syna. Málem jsem to nepřežila. Ty nejlíp víš jak jsem na tom byla. Já bych nikdy..nikdy..nezabila něčí dítě a už vůbec ne syna Mary Elise. Tohle je jen velká pomluva. Chtějí mě očernit v tvých očích a v očích ostatních. Chtějí mě zničit a jak vidím tak se jim to podařilo.'' Slza mi steče po tváři. Utřu si ji.,,Myslela jsem,že mě znáš za těch sedm let ,ale jak vidím,tak ty mě neznáš vůbec.'' Nadechnu se a ukloním.,,Můj králi.'' Otočím se a odcházím. Christopher mi nic neřekne a ani za mnou nejde. Sama nevím jestli bych o to stála.
Když příjdu do své komnaty,zjistím,že v ní je Jonathan a Francoise,která sedí v křesle. Kývnu na sluhu,aby zavřel dveře. Jonathan se na mě podívá. Poznám,že je nervózní.,,Jak jste pochodila u krále?''zeptá se.,,Špatně. Má pochyby o mé nevině,ale ted' o tom mluvit nechci.'' Podívám se na Francoise. Je vidět,že ji někdo moc zbil. Přejdu k ní a kleknu si k ní.,,Francoise kdo ti to udělal?''zeptám se jí klidným hlasem. Podívá se na mě jako když se štěně podívá na svého pána. Zakroutí hlavou.,,Neboj se. Mě to můžeš říct já tě ochráním.'',,Výsosti ona by vám to ráda řekla,ale nejde to. Vyřízli jí jazyk,''řekne mi Jonathan. Zalapám po dechu.,,Opravdu?''zeptám se Francoise. Ta přikývne a slzy jí začnou stékat z očí. Pohladím ji po tváři a potom obejmu.,,Neboj se. Za tohle zaplatí.'' Pustíme se. Já ji utřu slzy.,,Slibuji ti,že za tohle zaplatí. Stane se jim něco horšího než smrt.'' Francoise přikývne. Vstanu a upravím si sukni od šatů.,,Běž si ted' odpočinout a potom se zase můžeme sejít,''řeknu mile. Francoise se mi ukloní a odejde druhými dveřmi. Když se zabouchnou dveře a její kroky ustoupí otočím se na Jonathana.,,Někdo musel zjistit,že pro mě pracuje. Musela vidět něco co nesměla říct.'',,Ale proč ji nechávali naživu?'''zeptá se zadumaně Jonathan.,,Aby mě mohli obvinit. Kdyby ji zabili jen by zakryli svůj čin. Takhle ji mohli umlčet a ještě mě obvinit,''řeknu trpce a sednu si na pohovku u okna. Jonathan si sedne vedle mě.,,Máte na někoho podezření?'',,Victorie. Určitě to byla ona. Ona by získala nejvíce kdybych zmizela. Anabell by nastrkala Christopherovi do postele,vládla by paláci a její tajné plány by mohly pokračovat. Byla to ona. Ted' mě jenom zajímá co udělala,že nechtěla,aby Francoise promluvila.'',,To nevíme a asi se to nikdy nedozvíme,když Francoise nám už nic neřekne.'' Podívám se na něj.,,Je mi jí líto. Byla mi oddaná a takhle dopadla. Musíme se o ni postarat,''řeknu a podívám se z okna.,,Pošlete ji pryč i s odměnou?'',,Vlastně ne. Nechám si ji tady. To,že nemůže mluvit neznamená,že nemůže tajně slídit. A to co uvidí mi přece může napsat,''řeknu. Pát vteřin mi to trvá než mi to dojde. Popadnu Jonathana za ruku.,,No ano. Ona mi přece může napsat co viděla!''vykřiknu vzrušeně. Jonathanovi to taky dojde a usměje se.,,Ano. Půjdu za ní a přivedu ji zpět,''řekne. Kývnu a pustím ho. Jonathan se mi ukloní a potom odejde.

Protože Francoise dostala léky na spaní,musela jsem počkat až se probudí a tak jsem se tajně vyplížila do zimního altánku. Bylo tam útulno a i přes zimu venku se tam drželo teplo. Navíc to bylo v odlehlé části zahrady a daleko od hradu. Tady mě nikdo hledat nebude. Trápilo mě,že mi Christopher nevěřil. Jsem jeho manželka. Matka jeho dětí. Už tolik jsme toho spolu zvládli a on si myslí,že bych byla něčeho takového schopná. Chtělo se mi brečet,ale slzy jsem zahnala. Když budu smutná a litovat se,nic se nevyřeší. Ted' je hlavní zjistit co Francoise viděla a najít pro to důkaz. V altánku jsem zůstala ještě hodinu a potom jsem se vrátila zpět na hrad. Francoise se mezitím vzbudila. Když jsem přišla do komnaty už seděla u stolku a něco psala. Jonathan se jí nakláněl přes rameno. Bylo na ní vidět,že ji to štve.,,Jonathane nech ji být. Takhle to nikdy nenapíše,''okřiknu ho. Jonathan něco nesrozumitelného zamumlá a jde si sednout do křesla u krbu. Já si sednu na pohovku u okna. Francoise píše dlouho a potom si to ještě po sobě čte. Pak kývne a papír mi donese. Vezmu si ho a začnu číst. Nejdřív je to jen normální čtení,ale věta kterou přečtu nakonec mě donutí k výkřiku.,,Cože? To ne!''zakryju si pusu a skloním hlavu. Jsem zděšená. Celá se třesu.,,Co napsala?''chce vědět Jonathan. Zakroutím hlavou. Nechci to vyslovit.,,No tak,Výsosti,uklidněte se,''řekne mi a sedne si ke mně. Chvilku se kolíbám dopředu a dozadu. Potom se snažím sebrat.,,Povíte mi co se stalo nebo si to mám přečíst?''zeptá se mě jemně Jonathan. Nadechnu se a podám mu list. Jonathan si ho pčete a když se dostane k posledním větě úplně ztuhne. Šokovaně se na mě podívá. Kývnu na něj smutně. Potom se podívám na Francoise.,,Je mi tak líto,že jsi to musela vidět,''řeknu smutně a vezmu ji za ruce. Ona si klekne a ruce mi políbí. Usměje se a snaží se mi něco říct pohybem rtů. Chvilku to opakuje až poznám,že říká 'to nevadí já to zvládla'. Smutně se na ni usměju.,,Jak,ale tohle dokážeme? Jak dokážeme co Victorie udělala?''chce vědět Jonathan.,,To nevím. Nejsem si jistá jestli tohle vůbec dokázat chci,''řeknu. Jonathan se zamračí.,,Ted' vás úplně nechápu.'' Vstanu a spojím ruce.,,Jak mám asi říct muži kterého miluji,že jeho matka je krutý vrah? Jak bych mohla?'',,A když to neuděláte tak ten vrah bude pokračovat dál a bez trestu,''odsekne Jonathan. Zamračím se na něj.,,Neříkám,že za to nezaplatí. Zaplatí. A velmi,ale jestli to řeknu nebo neřeknu Christopherovi je jen a jen moje věc.'' Jonathan se zadívá do země.,,Ted' mě nechte o samotě. Chci jít spát,''řeknu. Oba se ukloní a odejdou.
Po jejich odchodu jsem si dopřála koupel a potom jsem si oblékla noční košili. Rozpustila jsem si vlasy a rozčesala jsem si je. Dneska jsem chtěla být sama bez jakýchkoliv služebných. Právě jsem odložila hřeben,když jsem uslyšela jak zavrzaly dveře. Rychle jsem se schovala za závěs u okna. Do komnaty vstoupil nějaký muž. Na sobě měl černé oblečení a viděla jsem,že v ruce drží dýku. Víc jsem se křikrčila. Svíčky jsem měla jen u toaletního stolku,takže mě nemohl vidět. Snažila jsem se zklidnit dech. Muž byl ke mně ted' otočený zády a tak jsem vyběhla k druhým dveřím. Už jsem je otevřela,když mě popadl za pas a dýku se mi snažil přiložit na krk. Rychle jsem ji chytila do rukou a tlačila ji pryč od krku.Dýka se mi zařezávala do rukou a krev mi tekla dolů po předloktí.,,Ty mrcho já tě zabiju,''řekl mi muž a cukl se mnou do místnosti. Já spadla na zem. Rychle jsem se k němu otočila a snažila se vstát. Jenže mě popadl a praštil se mnou o zed'. Udělalo se mi mdlo,ale něco ve mě mi říkalo,že nesmím omdlít jinak zemřu. Rychle jsem popadla pohrabáč od krbu a dala ho před sebe. Muž se zastavil.,,Zkus se ke mně přiblížit a tohle ti zabodnu do těla,''řeknu. Muž se zachechtá.,,Uvidíme.'' Rozběhne se ke mně a já ho pohrabáček praštím. Spadne na zem. Zahodím pohrabáč a rychle vyběhnu na chodbu.,,Pomoc! Pomoc chtějí mě zabít!''křičím. Chci se rozběhnout,ale muž mě zase chytí. Dýka mi přejede lehce po krku. Rychle mu chytím ruku a snažím se ji tlačit od mého krku co nejdál.,,Tohle ti nevýjde,''zašeptá mi a slizce mi dá polibek na týl. Udělá se mi zle. Najednou sebou muž škubne a já spadnu na zem. Odplazím se ke zdi. Vidím,že muže popadl Christopher a mlátí ho hlava nehlava.,,Ty jsi jí chtěl ublížit?''řve. Dá mu ránu do obličeje. A znovu.,,Ano?'' Zase ho uhodí. Z mužova obličeje je ted' krvavá kaše.,,Já tě zabiju!'' začne do něj kopat. Do komnaty vběhnou vojáci a Christophera více méně odstrčí. Potom muže podepřou,protože se na nohou neudrží.,,Zavřete ho do vězení. Zítra ho vyslechnete a potom popravíte,''přikáže Christopher. Stráže muže odvedou. Christopher se ke mně otočí. Když mě uvidí,jeho pohled zněžní. Christopher si ke mně klekne a pořádně mě obejme. Tisknu se k němu a snažím se přestat třást.,,Prosím tě,odpust' mi. Byl jsem hlupák. Už mě nikdy neopouštěj. Moc tě miluju,''říká mi.,,Nikdy jsem se na tebe nezlobila. Na všechno zapomeneme. Důležití jsme my dva. Ani nevíš jak jsem se bála,''říkám s chvějícím se hlasem. Trošku se od sebe odtáhneme. Christopher si všimne mých rukou a šrámu na krku.,,Jsi zraněná?''poleká se.,,Musela jsem popadnout dýku,aby mě nepodřízl,''vysvětlím. V Christopherově výrazu se mění různé pocity. Šok,obavy a potom zlost. Taková zlost jakou jsem ještě nikdy u něj neviděla.,,Zabiju ho!''řekne. Pomůže mi vstát a odvede mě k posteli. Potom zazvoní na zvonek. Rozespalá Esperanza přiběhne.,,Pošli pro doktora,královna je zraněná.'' Esperanza moc nechápe situaci,ale udělá to. Christopher si ke mně sedne a pohladí mě po vlasech.,,Jsi má bojovnice,''usměje se na mě. Taky se usměju.,,Procházel jsem se po hradu,protože jsem nemohl kvůli naší hádce spát a když jsem tě slyšel křičet jak voláš o pomoc najednou jsem dostal takový strach,že jsem tu byl za chvíli. Děkuji Bohu,že jsi živá.'' Políbí mě na čelo. Chci mu říct jak moc ho miluju,ale v tom příjde doktor. Ošetří mě a za chvíli odejde. Christopher trvá na tom,že dnes budu spát v jeho komnatě a tak odejdeme a usneme spolu v objetí v jeho komnatě.
Ráno Christopher svolá radu i vyslance z Navary. Sedím na trůně vedle něj. Mám na sobě tmavě zelené šaty s červenou podšívkou. Široké rukávy aspoń trochu zakrývají mé obvázané ruce. Všichni se na nás se zájmem dívají. Když k nám dojde vyslanec,Christopher vstane.,,Po vyšetřování a včerejším útoku na královnu se ukázalo,že za smrt prince může najatý vrah jednoho z vašich nepřátel z německých řad. Proto uzavírám tuto kapitolu a žádám,aby se Navara omluvila královně Francie.'' Vyslanec je celý bledý. Nemůžu skrýt úsměv. Muž sice byl najatý vrah,ale rozhodně ne německý. Byl to vrah najatý Victorií. Samozřejmě to nestihl říct,protože ve vězení zemřel. Určitě ho nechala zabít Victorie. Ted' pro mě,ale bylo hlavní,že všichni věděli,že jsem nevinná a Navara se mi musela omluvit.,,V tom případě já i celá Navara se velice klaní k nohám krásné královně Francie a velmi se omlouvá,''řekne vyslanec a ukloní se až k zemi. Vstanu.,,Děkuji. Jsem si jistá,že tato nepříjemnost je u konce a na památku královny Mary Elise a prince se bude vzpomínat jen v dobrém.'' Vyslanec se znovu ukloní.,,Když dovolíte,musím se vrátit.'',,Jistě. Št'astnou cestu,''řekne odměřeně Christopher. Podívám se na něj po očku. Vím,že je spokojený. Když vyslanec odejde,Christopher se na mě otočí. Vezme mě za ramena.,,Já ted' musím něco projednat. Uvidíme se večer na večeři?'',,Dobře,''řeknu a pomalu sejdu dolů ze scůdků. Když procházím sálem všichni se mi ukloní. Chci jít na hodinu Lizí podívat se jak jí to jde. Na chodbě potkám Victorii v doprovodu Anabell. Zatarasím jí cestu. Victorie se na mě podívá.,,Co to děláš?'',,Vím kdo poslal toho vraha ke mně do pokoje. A taky vím jak zemřel syn Mary Elise a ona sama.'',,Opravdu? A jak?''zeptá se Victorie s předstíraným šokem.,,To co jste udělala vám neprojde. Jste jenom obyčejná vražedkyně. Tohle vám neprojde.'',,Ale drahoušku už mi to prošlo,''řekne sladce. Je mi zní zle.,,Vy nejste člověk. A už vůbec ne matka. Za tohle zaplatíte. To vám přísahám,''řeknu ledově a odcházím. Na Anabell se ani nepodívám. Victorie za to zaplatí. Zaplatí za to,že udusila svého vnuka a potom ještě oběsila svou vlastní dceru,když si vzala léky na spaní. Zaplatí za všechno. Jako,že se Margaret jmenuji.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alžbeta T. Alžbeta T. | Web | 21. listopadu 2015 v 16:58 | Reagovat

Napínavé, skvělé, bravo!! =) Já věděla, že to celé byla práce Victorie. Měla jsem tušení, že vnuka nechala zabít, ale i dceru?! Victorie je větší zmije, než jsem si myslela.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama